Odkud se berou naše nejlepší výkony

Určitě jste v životě zažili situace, kdy se vám práce, sport či jiná činnost skvěle dařily, vše vám šlo od ruky, byli jste plní energie a inspirace. V podobném stavu obvykle dosahujeme těch nejlepších možných výkonů vzhledem k našim fyzickým a duševním možnostem, dovednostem a zkušenostem. Tento stav sportovci často nazývají jako „být v zóně“, někteří psychologové a kouči „flow“. V tomto stavu ztrácíme pojem o čase, věci se zdají snadné a se všemi překážkami se vypořádáváme s lehkostí a nevídanou elegancí. A to, co vznikne, bývá úžasné, nádherné a někdy se nám ani nechce věřit, že to my stojíme v pozadí tohoto výtvoru.

 

Naproti tomu se nám jindy čas táhne, nemůžeme najít inspiraci, jsme znudění, otrávení, či vystresovaní. Stojí nás velké úsilí, sebekontrolu a přemáhání cokoliv napsat, vyrobit či udělat.

 

Čím myslíte, že to je? Kde se v nás někdy bere ta neuvěřitelná inspirace a pohoda a odkud naopak přichází to otrávení a stres? Pojďme to zkusit společně prozkoumat…

 

Možná vás napadne, že jde o to, co děláme. Že některé činnosti jsou samy o sobě nudné a otravné (uklízení), a naopak jiné mají svou vrozenou kvalitu (hry), která nás dokáže vtáhnout a naplnit inspirací. Jak je pak ale možné, že dva lidé prožívají stejnou činnost tak odlišně. Pokud u někoho hraní tenisu vyvolá stav „zóny“, jak to že někoho jiného k smrti nudí. Jak to, že obvykle nesnáším uklízení, ale občas (hodně občas) mě popadne chuť do uklízení, užiji si je a skoro mi je líto, když mám přestat?! Charakter činnosti naši otázku nedokáže spolehlivě vysvětlit.

 

Může za tím tedy být naše osobnost, povaha, výchova či genetická výbava? Jsme prostě zrozeni pro některé činnosti a jiné jsou pro nás „zakázaným ovocem“? Nebo je to výchovou a tím, co jsme v životě prožili? Že nás k tomu vedli rodiče, že jsme se tomu věnovali celé dětství, nebo naopak je pro nás činnost nová, a proto zábavná? To vše by vysvětlovalo, proč někoho daný sport, práce či uklízení dokáže vtáhnout více, než někoho jiného, ale nevysvětluje to, proč mě jeden den psaní blogu frustruje a trápí, slova nepřicházejí a dokola opravuji to, co jsem již třikrát smazal, a druhý den přichází inspirace a témata jakoby sama. Někdy se při hraní volejbalu nudím a trápím, jindy mi jde všechno samo, neskutečně si hru užívám a s údivem sleduji, jak kolem mě sviští čas. Musíme pátrat dál…

 

Co třeba únava? Když jsem unavený, nemám energii a těžko se mi něco tvoří. To dává smysl. Ale na druhou stranu sám za sebe musím říct, že kolikrát jsem skvěle vyspalý a odpočinutý a inspirace, nadšení a flow nikde. A naopak jindy tři dny skoro nespím a přitom jsem na vrcholu svých tvůrčích výkonů. Takže tady to taky asi nebude…

 

Co motivace a stimulace, odměny a tresty? Mohu vyvolat stav plného oddání se činnosti vidinou odměny či slávy a úspěchu? Nebo tím, že předvedením skvělého výkonu odvrátím ztrátu (třeba finanční) či se vyhnu trestu? Nevím jak vy, ale tohle na mě moc nefunguje. Někdy jsem pohlcen věcmi „důležitými“, přinášejícími prostředky a odměny, jako je moje skvělá práce, jindy se s tou samou prací trápím. Naopak když sportuji nebo píši, nemám obvykle žádnou motivační vidinu úspěchu ani zdraví, a přesto mě to čas od času pohltí. A jindy ne.

 

A co počasí? Když je hezky, tak se daří. Když prší, tápeme… Nebo jídlo; zdravé jídlo – dobrý výkon, špatné jídlo, špatný výkon… Nebo lidi kolem nás… Prostředí, kde se nacházíme… Zdroje, které máme k dispozici. Naše znalosti… Zkušenosti…

 

O všech zmíněných faktorech a mnohých dalších byly napsány rozličné teorie. Z mého pohledu však žádná z nich nedokázala pojmenovat pravou příčinu těchto rozdílných stavů a výkonnosti lidí. Dokázaly přesvědčivě ukázat na jistou korelaci – lidé obvykle podávají lepší výkony, když pracují v hezkém prostředí, jsou odpočinutí, venku svítí slunce, dělají to, k čemu mají předpoklady, jsou správně motivování, činnosti jsou pro ně dostatečnou výzvou a jsou dobře najedeni. Ale ne vždy. Žádná z těchto teorií nedokáže vysvětlit 100% případů proměnlivé výkonnosti. A proto, přestože jsou tyto faktory a teorie zajímavé, inspirativní i nápomocné, nejsou vůbec spolehlivé a netvoří dostatečně stabilní základnu pro vytvoření ucelené teorie ideálního výkonu. A to ani zkombinováním všech těchto teorií a započtením všech známých faktorů dohromady.

 

Důležité pro mě osobně je také to, že žádná z těchto teorií nedokáže vysvětlit, jak jsem se opakovaně na tři i více dní ocitl v setrvalém stavu flow, který se promítal do téměř všech činností, které jsem v té době dělal, od práce, přes řízení auta, po čekání ve frontě a procházek se psem. Nezávisle na počasí, jídle či mé osobnosti.

 

Existuje tedy fundamentální porozumění podobné třeba Newtonovým pohybovým zákonům ve fyzice, které by dokázalo jednoznačně popsat a vysvětlit proměnlivost naší efektivnosti, stavy flow i otrávenosti, bez jakýchkoliv výjimek?

 

Naštěstí ano. Toto porozumění je známé pod pojmy Tři principy, Psychologie Mysli či Uvědomění si zdraví. Fungování těchto základních principů jsou věnovány moje stránky www.martinjotov.cz

S láskou

Martin

Tagy:
Komentáře